českyEnglish

Expedice Kačkar 2009

1. Úvodní evropská část výpravy

předchozí kapitola : Prolog



let

Na horu Kačkar se dá jít pěšky pouze od půlky července do půlky srpna. Dalším omezujícím faktorem vedle počasí byl pro nás Tomův šéf rozhodující o jeho dovolené, takže termín byl celkem jasný, a to od čtvrtka 30. července do neděle 9. srpna.

Ve čtvrtek jsme měli sraz v 17 hodin na letišti v Ruzyni, takže už ve čtvrt na pět jsem musel mít sbaleno. Vědom si doporučení spolucestovatelů, že pokud batoh bude mít víc než 18 kilo, něco je špatně, radši jsem ho převážil, a to jednoduchou metodou rozdílem hmotností cestovatele s batohem a bez batohu. První trojciferný údaj mě trochu vyděsil a druhý neméně. No aspoň budu mít v horách větší stabilitu při poryvech. Batoh měl něco málo přes 23 kilo, zbytek jídla jsem tedy radši schoval do příručního batůžku.

TurkishAirlines

Tomáše i Honzu (druhý Honza nejel) se mi podařilo v pohodě najít v odletové hale u stroje na balení zavazadel. Po odbavení batožiny jsme si připili na úspěch expedice, jak jinak než plzní (Turecko je muslimská země, takže jsme tam s moc velkou frekvencí našeho pití piva nepočítali, jak se později ukázalo - správně.). Je zajímavé, že na letišti v Praze i v Istanbulu byla cena piva stejná – něco přes 140 korun. Napadlo mě, že nakonec to nějakou výhodu přece jen má, když už je člověk starší a vydělává, než když byl ještě chudým studentíkem.

Efes 

Po dalším přípitku na úspěch v tranzitním prostoru a bezpečnostní prohlídce před nástupem na palubu jsme se konečně ocitli v letadle. Začínal jsem se těšit na let jako malý kluk, protože už jsem neletěl dobrých pět let. Letěli jsme s Turkish airlines přes Istanbul do černomořského Trabzonu. Středně velký Boeing 737 z Prahy do Istanbulu byl zánovní a poloprázdný, mohli jsme si klidně každý sednout k okénku. Po asi dvacetiminutovém zpoždění jsme v půl osmé večer vyrazili. Servis byl na výborné úrovni. Po večeři jsme si samozřejmě dali zase pivo, taky plzeň ale tureckou s názvem Efes. Kdoví, kdy bude zase příležitost…

Cestou do Istanbulu jsme zpoždění dohnali a dorazili jsme ve 22 hodin místního času (posun o hodinu). Přemístili jsme se do terminálu pro vnitrostátní lety a po nezbytném Efesu jsme se odebrali do letadla. Tentokrát to byl Airbus 320, tedy taky středně velké letadlo, ale úplně narvané až do posledního místečka. Letadlo vylétlo přesně o půlnoci, tedy s třicetiminutovým zpožděním.



následující kapitola : 2. Přesun do hor