Expedice Kačkar 2009
Epilog
předchozí kapitola : 11. Zase zpátky v Evropě
„Tak jaký to bylo?“ ptali se mě všichni.
„No, pěkný. Pohoda. Sice jsem musel pořád na kluky někde čekat, ale jinak to šlo.“
„A zvládal jsi to? Nebylo to na tebe moc náročný?“
„Kdepak. Kluci si teda asi trošku na dno sáhli, ale snažil jsem se dělat pro ně občas přestávky. Přece jen už tolik nevydrží. Ale radši jim to nepřipomínej, oni jsou na to dost hákliví.“
Žádné provokativní otázky mě nemohly rozházet. Mě - starého skauta, kterej už v deseti v pohodě šplhal s batohem větším než on sám a ne tedy mockrát lehčím klidně i na Zlatou Studňu! A to se tenkrát nosily poctivý sekyrky, poctivý kotlíky, poctivý stany a spacáky, ne jako dnes všechno vylehčený. Místo pet-láhví hliníkový čutory, z plastu tak maximálně flašky od octa nebo destilky, instantní pochutiny a lehké konzervy byly naprostou výjimkou.
Ještě před rokem jsem vůbec netušil, kde Kačkar leží, a ani jsem nevěděl, že v Turecku tak blízko moře jsou tak vysoké pěkně zelené hory.
Zaujaly mě hlavně neskutečně barevné louky ve vysokých nadmořských výškách a navíc prakticky nedotčená panenská příroda i přes určitě postupem času narůstající (hlavně organizovaný) turismus.
Kačkar je sice trochu dál než Karpaty ať už na Ukrajině či v Rumunsku, ale možnosti dopravy jsou tu opravdu početné a speciálně cestování letadlem je velmi pohodlné a relativně levné.
Turecko je velmi civilizovaná země, vůči turistům cizincům je velmi přátelské a otevřené. Expedice Kačkar 2009 byla super a mohu jen vřele doporučit…