Expedice Kačkar 2009
11. Zase zpátky v Evropě
předchozí kapitola : 10. Sjezd k moři
Čtvrt hodinu po půlnoci jsme museli bar v centru Trabzonu opustit, abychom stihli poslední dolmuš k letišti. Plné letadlo typu Boeing 737 odlétalo ve čtyři ráno, do Istanbulu jsme přiletěli v šest.
Měli jsme před sebou asi devět hodin na prohlídku města, krásně se nám hodilo, že máme batohy odbaveny až do Prahy a nemusíme se o ně starat.
Metrem jsme dojeli až na druhou konečnou směrem do centra a dál pak šli po svých až k zálivu Zlatý roh, u kterého jsou soustředěny nejvýznamnější památky.
U Sulejmanovy mešity (Süleymaniye Camii) jsme byli ještě příliš brzo, potkali jsme však v areálu spoustu nádherných koček (čtyřnohých). Ale Nová mešita (ta z r. 1597 - Yeni Camii) už byla otevřená. Předtím mě však ještě zaujal Galatský dvoupatrový most přes záliv Zlatý roh. Nahoře stálo neuvěřitelné množství chytajících rybářů a v patře přímo pod nimi se nacházely rybí restaurace. Ryby tu byly tedy určitě čerstvé…
Samozřejmě naší pozornosti nemohla uniknout Hagia Sophia (Ayasofya - za byzantských časů největší křesťanský chrám, po dobytí Turky přestavěn na mešitu a ve 20. stol na příkaz Atatürka přeměněn na muzeum). Chrám vypadal úplně jinak, než jak jsem ho znal z přednášek, hlavně byl neuvěřitelně obrovský a dost zdevastovaný, hlavně ve srovnání s mešitami, do kterých byl navíc oproti chrámu vstup zdarma.
To jsme si hned ověřili při návštěvě protější Modré mešity (Sultan Ahmet Camii) - nejdůležitější z mešit v Istanbulu, na důkaz čeho má zde jako jediná šest minaretů. Pro turisty zde byl speciální vchod, i přes na první pohled obrovskou frontu jsme se brzy dostali dovnitř. Servis pro návštěvníky včetně zapůjčení doplňků na zahalení zajišťovala spousta zaměstnanců a dobrovolníků, součástí mešity je i informační centrum o islámu.
V pěší blízkosti stála rozhodně za vidění ještě slavná Cisterna Basilica (Yerebatan Sarayi), největší podzemní zásobárna v Istanbulu vody vybudovaný pro případ napadení za časů byzantského císaře Justiniána v šestém století. Kulturní osvětu jsme zakončili krátkým schrupnutím na trávě v parku na jednom z nádvoří sultánského paláce Topkapı, nebyli jsme rozhodně sami. Byli jsme už dost uchození, přeci jenom i přes příjemný přímořský vzduch bylo 40° ve stínu.
Klimatizovanou tramvají a metrem jsme se pak dopravili zase zpátky na letiště. Plné letadlo, pro změnu zase typu Airbus 320, vzlétlo v 16,15 směr Praha…